Bylo fakt těžké se rozhodnout, protože mě bavilo tvořit a vymýšlet, zároveň jsem myslela na budoucí povolání, a tak mi gympl nakonec přišel lepší volbou. Ačkoli jsem se tam mohla zaměřit na jazyky, které mě velmi bavily, pořád jsem se musela zabývat matikou a fyzikou, to byla docela otrava. Nakonec jsem tyhle předměty vždycky dotáhla aspoň na dvojku. Po gymplu jsem chtěla nastoupit na medicínu. Moje příprava na vysokou školu ale nebyla úplně ideální, protože rozšířená výuka jazyků nám ubrala čas na přírodní vědy. Když jsem se na medicínu nedostala, rozhodla jsem se pro biomedicínské inženýrství s naivní představou, že budu vynalézat umělé orgány. Po půl roce jsem ale zjistila, že to není to pravé pro mě, a odmítla jsem pokračovat.

Potom jsem nastoupila na Fakultu humanitních studií na Univerzitě Karlově, kde jsem objevila svou lásku k psychologii. Nějakou dobu jsem dělala dvě vysoké najednou a někdy to bylo doopravdy stresující. Hlavně o zkouškovém. Se studiem psychologie ale tak nějak všechno zapadlo na své místo a já jsem věděla, že to je pro mě ten správný směr. Studium psychologie mě neskutečně bavilo a naplňovalo, a i když cesta nebyla vždycky jednoduchá, věděla jsem, že jsem našla to pravé.

Dnes pracuju jako psycholožka a jsem ráda, že můžu pomáhat lidem a poznávat rozmanitost lidské mysli. Moje cesta nebyla přímočará a byla plná zvratů, ale každá zkušenost mě něčím obohatila a pomohla mi stát se tím, kým jsem dnes."